Labyrintem lesních cest – dám se vést. V tom tichu zasněžených stromů své srdce pozdvihuji k Tomu, jež dává mým očím uvidět – krásu stvoření.
Let ptáků, třpytivou nádheru čistého sněhu, šňůrky námrazy nesoucí něhu… A duší vděčně zní novoroční zvonění…
